Náhrada újmy
na zdraví

Z čeho se odškodnění skládá a proč to není jedna částka

Odškodnění se skládá z několika samostatných nároků: bolestného, náhrady za ztížení společenského uplatnění (trvalé následky), ztráty na výdělku a nákladů léčby a péče. Každý se dokládá a uplatňuje zvlášť. Jednotlivé nároky mohou vznikat postupně během léčby.

Nemajetková újma je újma na vašem zdraví a osobnostních právech. Občanský zákoník rozlišuje zejména:

• bolestné, tedy náhrada za bolest při zranění i při jeho léčení (§ 2958)
• ztížení společenského uplatnění, tedy odškodnění za trvalé následky (§ 2958)
• další nemajetkové újmy, pro které zákon žádnou tabulku nemá (§ 2958)

Majetková škoda je to, o co jste kvůli úrazu přišli:

• účelně vynaložené náklady péče o zdraví, o osobu a o domácnost (§ 2960)
• ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (§ 2962)
• ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, v praxi renta (§ 2963)
• ztráta na důchodu (§ 2964)

Bolestné, náhrada za ztížení společenského uplatnění a náhrada další nemajetkové újmy jsou podle § 2958 občanského zákoníku samostatné nároky, které se v žalobě vyčíslují zvlášť (25 Cdo 219/2021). Náhrada za ztížení společenského uplatnění proto nenahrazuje například ztrátu na výdělku; tu lze uplatnit samostatně.

V praxi se nejčastěji setkáváme s tím, že lidé žádají jen bolestné. Bývá to jediný nárok, o kterém se běžně mluví, a na ostatní se zapomíná.

Když někdo zemře nebo utrpí zvlášť závažné ublížení na zdraví, vzniká samostatný nárok i jeho blízkým, za jejich vlastní duševní útrapy (§ 2959).

Bolestné: za co se vyplácí a kdy se o něj dá žádat

Bolestné je jednorázová náhrada za bolest, kterou jste kvůli poškození zdraví vytrpěli. Občanský zákoník mluví o náhradě za vytrpěné bolesti (§ 2958), zákoník práce o náhradě za bolest (§ 271c).

Bolestné odškodňuje tělesné i duševní strádání spojené s poškozením zdraví a jeho léčením, včetně operací. V hodnocení podle aktualizované části B Metodiky se zohledňuje také způsob a délka anestezie a způsob zajištění dýchacích cest, například intubace. Bolestné lze vyčíslit po ustálení bolesti. Od náhrady za ztížení společenského uplatnění (trvalé následky) je potřeba je odlišovat: jde o dva samostatné nároky.

U zlomenin a uzavřených poranění zahrnuje ohodnocení základního zranění i bolest spojenou s první operací; další operace a srovnatelně intenzivní invazivní zákroky se hodnotí samostatně (25 Cdo 455/2022). Anestezie a zajištění dýchacích cest mají v aktualizované části B Metodiky vlastní položky, které se posuzují i při první operaci. Jejich rozsah musí být doložen zdravotnickou dokumentací.

Duševní strádání, tedy psychická újma, je součástí bolestného, i když navenek není nic vidět; aktualizovaná část B Metodiky pro ně přinesla vlastní položky (oddíl F Psychiatrické újmy). Schválila ji 28. listopadu 2024 Stálá konference k odčinění újem na životě a zdraví, ne kolegium Nejvyššího soudu, a označení „platná od 1. 1. 2025“ na ní není datum účinnosti: Metodika je odborné doporučení, ne předpis.

Když měla léčba komplikace, může lékař, který ohodnocení zpracovává, počet bodů zvýšit. O kolik, se v obou režimech liší; rozepisujeme to níže. Obtíže, které překračují obvyklou zátěž spojenou s léčbou, se podle Metodiky neodškodňují jako bolest, ale jako další nemajetková újma podle § 2958. O to víc záleží na tom, jak jsou popsány ve zdravotnické dokumentaci.

Jak se bolestné počítá: bodová tabulka a dvě různé hodnoty bodu

Hodnoty bodu jsou dvě a nerozhoduje mezi nimi druh zranění, ale právní důvod nároku. Stejná zlomenina se v práci počítá jinak než na silnici a čísla z jednoho režimu se ve druhém použít nedají.

Bolestné body: kdo je přiděluje a podle čeho

Bolestné body přiděluje lékař: u pracovního úrazu podle příloh nařízení vlády č. 276/2015 Sb., jinde podle části B Metodiky doporučené Nejvyšším soudem. Výpočet bolestného pak vypadá takhle: body se sečtou, případně zvýší za komplikace a vynásobí hodnotou bodu, a zaokrouhluje se až výsledná částka.

Pracovní úraz a nemoc z povolání: 481,71 Kč za bod

Hodnota jednoho bodu činí pro rok 2026 částku 481,71 Kč, tedy 1 % průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího roku, kterou zjišťuje Český statistický úřad; za rok 2025 to bylo 48 171 Kč (§ 3 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., § 271c odst. 1 zákoníku práce). Stejné číslo uvádí pro rok 2026 i Ministerstvo zdravotnictví. Rozhoduje rok, ve kterém vznikla povinnost provést hodnocení, ne rok úrazu.

Nehoda, pochybení lékaře a ostatní případy: 492,15 Kč za bod

U ostatních případů se vychází z § 2958 občanského zákoníku a z Metodiky doporučené Nejvyšším soudem, zveřejněné pod sp. zn. Cpjn 14/2014. Hodnota bodu odpovídá 1 % průměrné hrubé měsíční mzdy za kalendářní rok předcházející roku, v němž bolest vznikla. Za rok 2025 činila podle Českého statistického úřadu 49 215 Kč, takže u bolesti vzniklé v roce 2026 vychází bod na 492,15 Kč.

Rozhodný je vznik bolesti, tedy akutní fáze, ne ustálení zdravotního stavu; ustálení je referenční okamžik u ztížení společenského uplatnění. U úrazu z roku 2025 se proto bod odvozuje z mzdy za rok 2024, i když se stav ustálí až letos.

Proč jsou hodnoty bodu dvě a proč se nedají míchat

Rozdíl není chyba. Každý z obou dokumentů si bere jiný statistický údaj Českého statistického úřadu: nařízení vlády mzdu za první tři čtvrtletí, Metodika mzdu za celý rok. Nařízení vlády je navíc právní předpis, kdežto Metodika je nezávazná pomůcka, se kterou soudy podle Ústavního soudu nesmějí nakládat jako se závazným prováděcím předpisem (Pl. ÚS 27/23). Vycházejí z ní ale dál a odchylku mají odůvodnit.

Liší se i zvýšení za komplikace při léčbě, a to výrazněji než hodnota bodu. Metodika dovoluje ohodnocení zvýšit až o 5 % u lehké komplikace, o 10 % u středně závažné, o 15 % u závažné a o 20 % u těžké. Nařízení vlády o pracovních úrazech má stupnici jinou: nejvýše o 10 % u lehkých komplikací, o 30 % u středně těžkých a o 50 % u těžkých celkových komplikací ohrožujících život, a k tomu zná zvýšení nejvýše o 50 % za náročný způsob léčení, které Metodika nezná (§ 6 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb.). Počítá se z položek, kterých se komplikace týká, ne z celého součtu bodů.

Obě hodnoty bodu proto nelze na sebe pouhým přepočtem převést; liší se i to, co se k nim přičítá.

Nižší hodnota bodu není stropem nároku zaměstnance

Náhrada vypočtená podle nařízení vlády nemusí být konečná. Zákoník práce umožňuje soudu náhradu přiměřeně zvýšit (§ 271c odst. 1 a § 271s odst. 1). Neznamená to však, že lze automaticky použít výpočet podle občanského zákoníku a získat vyšší částku. Možnost zvýšení závisí na okolnostech případu a na jejich doložení.

Proč tu nenajdete kalkulačku

Hodnota bodu sama o sobě výslednou částku neurčuje. Rozhoduje bodové ohodnocení, a to vychází z lékařské dokumentace. Kalkulačka umí vynásobit body hodnotou bodu. Neumí posoudit, jestli je bodové ohodnocení správné a úplné, a to je přitom ta podstatná část práce. Proto na tomto webu nenajdete kalkulačku odškodnění.

Ztížení společenského uplatnění (trvalé následky)

Ztížení společenského uplatnění odškodňuje snížení kvality života v důsledku poškození zdraví: omezení v práci, v péči o domácnost, při sportu i v dalších běžných činnostech (§ 2958 občanského zákoníku). Znalec podle Metodiky hodnotí míru omezení v jednotlivých oblastech života a vyjadřuje ji v procentech.

Úplnému vyřazení ze všech sfér společenského zapojení, tedy sto procentům, odpovídá podle Metodiky čtyřsetnásobek průměrné hrubé měsíční mzdy za rok před ustálením zdravotního stavu, při ustálení v roce 2026 tedy 19 686 000 Kč. Není to nárok ani strop, ale rámcová hodnota, ze které se procentem odvozuje konkrétní částka.

Nárok se posuzuje až tehdy, když se zdravotní stav ustálí natolik, že lze zhodnotit dlouhodobé následky. Obvykle to bývá přibližně rok po úrazu, u závažných zranění i později (25 Cdo 2797/2023). Ostatní nároky ale mohou vzniknout dříve. S jejich řešením proto není vhodné čekat na ustálení všech následků.

Znalecký posudek je podkladem pro určení náhrady, nikoli konečným rozhodnutím o její výši. V případě sporu ji určuje soud podle konkrétních dopadů do života poškozeného. Ústavní soud zdůraznil, že Metodika má být pomůckou, ne mechanickým výpočtem nahrazujícím individuální posouzení (I. ÚS 1010/22 ze dne 8. 3. 2023).

Náhradu nelze automaticky snižovat nebo zvyšovat jen podle věkové tabulky. Rozhoduje, jak se zranění skutečně promítlo do života konkrétního člověka, do jeho vztahů a činností. Samotný věk bez takového posouzení nestačí (I. ÚS 1010/22).

Ztráta na výdělku a renta, když po úrazu vyděláte míň

Rozhodující je ztráta na výdělku v souvislosti s úrazem. Nárok i výši náhrady posoudíme podle zdravotní a příjmové situace.

Výpadek příjmu se hradí samostatně. Po dobu pracovní neschopnosti se podle § 2962 občanského zákoníku nahrazuje rozdíl mezi průměrným výdělkem před úrazem a příjmy poskytnutými kvůli pracovní neschopnosti, zejména náhradou mzdy a nemocenským. Žákům a studentům náleží náhrada také za dobu, o kterou se jim kvůli úrazu prodloužilo studium (§ 2962 odst. 2 občanského zákoníku).

Pokud kvůli následkům úrazu vyděláváte méně i po skončení pracovní neschopnosti, může vám náležet náhrada za další ztrátu na výdělku, běžně označovaná jako renta (§ 2963 občanského zákoníku). Nejde nutně o stále stejnou měsíční částku. Mění-li se rozhodné příjmy, může se měnit i výše náhrady.

Zohledňuje se výdělek dosahovaný po úrazu a případný invalidní důchod přiznaný ze stejného důvodu. Při invaliditě I. nebo II. stupně proto bývá potřeba průběžně dokládat skutečné výdělky. Ani III. stupeň invalidity sám o sobě neurčuje pevnou výši renty. Podle občanského zákoníku se nahrazuje také ztráta související s tím, že stejného výdělku dosahujete jen díky většímu úsilí nebo zvýšené námaze.

Ztráta na důchodu se řeší samostatně (§ 2964).

U zaměstnance se vychází zejména z podkladů od zaměstnavatele. U osoby samostatně výdělečně činné jsou důležitá daňová přiznání, faktury, podklady o zakázkách a skutečné výdaje. Daňový výdajový paušál nemusí odpovídat skutečným nákladům podnikání; samotné daňové přiznání proto nemusí pro správné vyčíslení ztráty stačit.

Vedle bolestného proto prověřte také náhradu ztráty na výdělku.

Náhrada za péči, kterou doma zajišťuje rodina

Náhradu můžete žádat i za péči, kterou doma zajišťuje rodina.

Náhrada se týká pomoci, kterou zdravotní stav poškozeného skutečně vyžaduje, například s hygienou, oblékáním, jídlem nebo chodem domácnosti. Může jít i o dočasnou pomoc při zlomenině končetiny, pokud člověk tyto činnosti nezvládá sám. Účelně vynaložené náklady se hradí tomu, kdo je vynaložil; může to být i pečující člen rodiny (§ 2960 občanského zákoníku).

Nejde jen o peníze, které někdo skutečně zaplatil. Ústavní soud v nálezu ze dne 24. 8. 2015 uzavřel, že pro vznik nároku není podstatné, zda šlo o peněžní a věcné náklady, anebo o osobní výkony, a že osoby blízké mohou za osobní péči požadovat náhradu „v rozsahu částky, kterou by poškozená osoba zaplatila za odbornou pečovatelskou službu“ (I. ÚS 870/14). Šlo o rodiče, kteří celodenně pečovali o syna s těžkým postižením po špatně vedeném porodu. Nález vykládá ještě starý občanský zákoník a sám dodává, že dnešní § 2960 občanského zákoníku totéž říká výslovně. V této věci zastupovala stěžovatele JUDr. Marie Cilínková, zakladatelka naší kanceláře. Konkrétní hodinovou sazbu neurčuje zákon ani soudy; vychází se z cen odborných pečovatelských služeb.

Důležité je uvést, kdo vám pomáhal a s jakými činnostmi. Potřebný rozsah péče se posuzuje podle zdravotního stavu a dalších podkladů, nikoli jen podle počtu hodin, které rodina sama vyčíslí. S doložením a výpočtem nároku vám pomůžeme.

Pojišťovna nabídla částku a říká, že je konečná

Slovo konečná v dopise pojišťovny popisuje její stanovisko. Neříká nic o tom, jestli částka odpovídá vašemu nároku.

Než nabídku přijmete, je důležité ověřit, co přesně má vyplacená částka pokrýt a k čemu vás podpis zavazuje. Samotné vyplacení bolestného nevylučuje náhradu za ztížení společenského uplatnění (trvalé následky) ani náhradu za ztrátu na výdělku. Jde o samostatné nároky.

Není vhodné vypořádávat nároky, které ještě nevznikly nebo jejichž rozsah zatím nelze posoudit. Ujednání o vzdání se budoucích práv na náhradu újmy na zdraví může být právně neúčinné; záleží však na obsahu listiny a okolnostech jejího podpisu. Na možnost později podpis zpochybnit není bezpečné spoléhat. Návrh dohody si proto nechte posoudit předem.

Pokud pojišťovna šetření neukončí do tří měsíců od oznámení, musí vám v textové podobě sdělit důvody. Na žádost má poskytnout přiměřenou zálohu, nemá-li rozumný důvod ji odepřít (§ 2798 odst. 2 občanského zákoníku). Současně je potřeba hlídat promlčení: samotná výměna dopisů s pojišťovnou nemusí běh lhůty zastavit.

Když už jste podepsali, listinu si uschovejte a nechte si ji posoudit. Co se s ní dá dělat, závisí na jejím obsahu. Tvrdit dopředu, že se vždycky něco dělat dá, by nebylo poctivé.

Do kdy se dá nárok uplatnit a kdy se promlčí

Promlčecí lhůta je zpravidla tříletá (§ 629 odst. 1 občanského zákoníku). U náhrady újmy začíná běžet, když víte, nebo jste vědět měli a mohli, o újmě a o tom, kdo za ni odpovídá (§ 619 a § 620 občanského zákoníku). Jednotlivé nároky se mohou promlčovat od různých okamžiků. Určit správný počátek lhůty bývá složité; pokud si nejste jistí, poradíme vám. Promlčením nárok nezaniká, ale důvodná námitka promlčení může zabránit jeho přiznání u soudu.

S uplatněním nároků neotálejte. Lhůty se mohou u jednotlivých nároků lišit a jejich počátek je potřeba posoudit podle konkrétní situace.

U ztížení společenského uplatnění (trvalých následků) je důležité ustálení zdravotního stavu, nikoli jen datum úrazu. Počátek promlčení se posuzuje spolu s vědomostí o újmě a o odpovědné osobě.

U újmy na zdraví samotného dítěte začne promlčecí lhůta běžet nejdříve nabytím plné svéprávnosti, zpravidla v osmnácti letech (§ 622 občanského zákoníku). S řešením nároku ale není vhodné do té doby čekat: podklady a důkazy se časem shánějí obtížněji. Jiné pravidlo platí pro vlastní nárok dítěte na náhradu duševních útrap po úmrtí blízkého člověka; tam se běh lhůty na osmnácté narozeniny neodkládá (25 Cdo 79/2020).

Dohodnete-li se s odpovědnou osobou na mimosoudním jednání o nároku, po dobu takového jednání promlčecí lhůta neběží (§ 647 občanského zákoníku). Samotná jednostranná výzva k zaplacení nestačí. Lhůta neběží ani při řádném uplatnění práva u příslušného orgánu veřejné moci, pokud v řízení řádně pokračujete (§ 648 občanského zákoníku). U újmy na zdraví se nepřihlíží k dohodě, která by promlčecí lhůtu zkrátila (§ 630 odst. 2 občanského zákoníku).

U renty záleží i na právním režimu. Podle občanského zákoníku se může promlčet samotné právo na rentu, nejen jednotlivá plnění (25 Cdo 240/2023). U náhrady za ztrátu na výdělku z pracovního úrazu nebo nemoci z povolání se naopak samotné právo nepromlčuje; promlčují se jednotlivá plnění (§ 271t zákoníku práce).

Pracovní úraz a nemoc z povolání: co se počítá jinak

O pracovním úrazu rozhodují okolnosti, ne druh zranění. Zákon jím rozumí poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, ke kterým došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 271k odst. 1 zákoníku práce). Právě znak krátkodobého a náhlého působení odlišuje úraz od nemoci z povolání, která se vyvíjí dlouhodobě.

Zaměstnavatel odpovídá i tehdy, když dodržel všechny povinnosti k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (§ 269 odst. 4 zákoníku práce). Odpovědnosti se může zcela nebo zčásti zprostit jen ze zákonných důvodů. Jejich splnění musí prokázat on (§ 270 zákoníku práce).

Zaměstnavatel má pro pracovní úrazy a nemoci z povolání zákonné pojištění odpovědnosti (vyhláška č. 125/1993 Sb.). Náhrada se proto zpravidla hradí z tohoto pojištění. Obava, že uplatněním nároku poškodíte svého zaměstnavatele, by vám neměla bránit zjistit, na co máte právo.

Kniha úrazů je evidence, kterou vede zaměstnavatel. Zápis do ní i záznam o úrazu jsou povinností firmy, ne vaší (§ 105 zákoníku práce). Od 1. 1. 2026 se záznam o úrazu posílá oblastnímu inspektorátu práce přes portál Státního úřadu inspekce práce do 15 pracovních dnů ode dne, kdy se zaměstnavatel o pracovním úrazu dozvěděl, a to u všech úrazů s pracovní neschopností delší než tři dny, tedy nejen u závažných a smrtelných (nařízení vlády č. 322/2025 Sb.); odborové organizaci, Policii ČR a zdravotní pojišťovně se ohlašuje i listinně. Když firma záznam nevyhotoví, hrozí jí pokuta až 1 000 000 Kč (§ 30 odst. 1 písm. k) zákona č. 251/2005 Sb.). Chybějící záznam ale váš nárok neruší: je to důkaz, ne podmínka.

Zákoník práce samostatně upravuje ztrátu na výdělku (§ 271a a § 271b), bolest a ztížení společenského uplatnění (§ 271c), náklady léčení (§ 271d), věcnou škodu (§ 271e) i náhradu blízkým při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance (§ 271f). Od 1. 6. 2025 nahradila dřívější odstupné v příslušných případech jednorázová náhrada při skončení pracovního poměru. Ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku náleží při výpovědi zaměstnavatele nebo dohodě z důvodu posudkově doložené dlouhodobé ztráty způsobilosti konat dosavadní práci pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení touto nemocí (§ 271ca zákoníku práce). Vyplácí ji zaměstnavatel a její zákonnou výši kryje jeho zákonné pojištění.

Nemocenské se po pracovním úrazu počítá stejně jako po běžné nemoci, zákon o nemocenském pojištění mezi nimi nerozlišuje. Prvních čtrnáct dnů neschopenky platí náhradu mzdy zaměstnavatel, pak nastupuje nemocenské: 60 % denního vyměřovacího základu do 30. dne, 66 % do 60. dne a od 61. dne 72 %. Vyměřovací základ se navíc redukuje, takže u průměrných a vyšších příjmů zůstane výrazně méně, než ta procenta napovídají. Rozdíl mezi tím a skutečným výdělkem dorovnává až náhrada za ztrátu na výdělku podle § 271a.

Od 1. 1. 2026 se u náhrad vzniklých před tímto datem zvyšuje rozhodný průměrný výdělek pro výpočet náhrady o 2,6 % a 240 Kč. Nejde o stejné procentní zvýšení samotné vyplácené renty: její výše závisí také na dalších započítávaných příjmech. Úprava se zpravidla provádí bez žádosti; výjimky stanoví nařízení vlády č. 466/2025 Sb.

Nemoc z povolání se odškodňuje stejně jako pracovní úraz, ale musí být na seznamu v příloze nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Co na něm není, se jako nemoc z povolání neuzná, i když souvislost s prací je zřejmá. Seznam se přitom mění: od 8. 11. 2025 na něm přibyly rakovina žaludku, rakovina tlustého střeva a rakovina konečníku způsobené expozicí azbestu (nařízení vlády č. 428/2025 Sb.). Pokud jste v rizikovém prostředí pracovali před lety a onemocněli až nyní, má smysl ověřit aktuální seznam.

Hodnota bodu i zvýšení za komplikace jsou u pracovního úrazu jiné; obojí rozepisujeme výše.

Když blízký člověk zemřel: na co má rodina vlastní nárok

Pozůstalým může vzniknout vlastní nárok na náhradu duševních útrap. Nejde o jednu společnou částku pro celou rodinu. U nároků podle občanského zákoníku se posuzuje vztah každého pozůstalého k zemřelému; zákon výslovně uvádí manžela, rodiče, dítě a další osoby blízké (§ 2959 a § 22 občanského zákoníku). Rozhodující je skutečná blízkost vztahu a dopad ztráty.

Při úmrtí v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání platí zvláštní úprava § 271i zákoníku práce. Manželovi či partnerovi, dítěti a rodiči náleží nejméně dvacetinásobek průměrné mzdy za první tři čtvrtletí předchozího roku; pokud se náhrada vyplácí oběma rodičům, každému náleží polovina této částky. Nárok mohou mít i další osoby v rodinném nebo obdobném vztahu, zákonné minimum se však automaticky nevztahuje na všechny. V občanskoprávních případech je dvacetinásobek celoroční průměrné mzdy za rok před úmrtím u nejbližších osob orientačním východiskem podle judikatury, nikoli zákonnou sazbou (25 Cdo 894/2018). Oba režimy proto nelze zaměňovat.

Náhrada, která patří pozůstalým, není součástí dědictví: za duševní útrapy nikdy nepatřila zemřelému, vzniká až jeho smrtí přímo pozůstalému, takže na ni má právo i ten, kdo dědictví odmítne kvůli dluhům. Nároky, které měl zemřelý sám, přecházejí na dědice jen za určitých podmínek; píšeme o tom u toho, co z toho patří do dědictví a co ne.

Samostatně lze požadovat náhradu nákladů na výživu pozůstalých a nákladů pohřbu. V občanskoprávním režimu je upravují § 2966 a § 2961 občanského zákoníku; při úmrtí následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání § 271h a § 271g zákoníku práce. U každého nároku se posuzuje, komu náleží, co je potřeba doložit a jak se vypočítá.

Rozvine-li se u pozůstalého v důsledku ztráty lékařsky diagnostikované duševní onemocnění, jeho odškodnění se náhradou za duševní útrapy nevyčerpává a v úvahu mohou přicházet i další nároky, například náklady léčení nebo ztráta na výdělku. Ústavní soud k tomu v roce 2024 uložil soudům postupovat velmi opatrně; rozhoduje prokázaná příčinná souvislost (Pl. ÚS 14/24).

Pokud újma souvisí s trestným činem, může být možné uplatnit nároky také v trestním řízení. U škody způsobené zaměstnancem při práci je potřeba nejprve určit, kdo za ni odpovídá: vůči poškozenému zpravidla vystupuje zaměstnavatel, zatímco případný postih zaměstnance se řídí vlastními pravidly a limity. Nárok proto nelze automaticky směřovat proti obviněnému zaměstnanci.