Sportovní
právo

S čím vám pomůžeme

• hráčské a trenérské smlouvy, nejlépe ještě než je podepíšete
• přestupy a sponzorské smlouvy
• odškodnění úrazu, ke kterému došlo na tréninku, v zápase nebo na sportovní akci
• odpovědnost klubu, pořadatele nebo spoluhráče za způsobený úraz
• vyloučení z klubu, disciplinární řízení a přezkum rozhodnutí svazu

Lidé se nám ozývají ve třech okamžicích: po úrazu na tréninku nebo na akci, před podpisem smlouvy s klubem, a když přijde rozhodnutí, se kterým nesouhlasí. V každém z nich se hodí něco jiného, a čím dřív se ozvete, tím víc možností ještě zbývá.

Zastupujeme zraněné sportovce i kluby a pořadatele akcí. Uvádíme to hned na začátku, protože obě strany se dívají na tentýž úraz jinak a je užitečné rozumět oběma pohledům. Zastupovat v téže nebo v související věci dva lidi, jejichž zájmy jsou navzájem v rozporu, přitom nelze.

Podpis prohlášení neznamená, že se předem vzdáváte práva na náhradu újmy na zdraví. Při nesouhlasu s rozhodnutím klubu nebo svazu je potřeba rychle ověřit dostupné opravné prostředky a lhůty. U smlouvy zase záleží na skutečném obsahu spolupráce i na specifikách profesionálního sportu.

Kdo odpovídá za úraz při sportu

Sport se dělá dobrovolně a část rizika k němu patří, takže neplatí, že za úraz někdo automaticky odpovídá. Nahradit škodu bez ohledu na vlastní zavinění je škůdce povinen jen v případech stanovených zvlášť zákonem (§ 2895 občanského zákoníku); mimo ně se hledá porušení povinnosti.

Povinnost předcházet újmě se ve sportu posuzuje podle okolností a pravidel konkrétního odvětví. Význam má běžná míra rizika, vybavení, dohled i zabezpečení sportoviště (§ 2900 a § 2901 občanského zákoníku). Od člověka, který vystupuje jako odborník v daném povolání nebo oboru, se očekává odpovídající znalost a pečlivost (§ 5). To může platit například pro profesionálního trenéra; neznamená to ale automaticky stejné nároky na každého rekreačního účastníka.

Za trenéra nebo pořadatelskou službu odpovídá zpravidla ten, kdo je při své činnosti použil, tedy klub nebo pořadatel (§ 2914 věta první). Neplatí to ale vždycky. Kdo se zavázal provést určitou činnost samostatně, se za pomocníka nepovažuje; klub nebo pořadatel pak za jeho povinnost k náhradě jen ručí, a to jen tehdy, jestli ho nepečlivě vybral nebo na něj nedostatečně dohlížel (věta druhá). U trenéra na živnostenský list a u externí pořadatelské agentury je proto první otázka, jak byla činnost sjednaná; od toho se odvíjí, kdo stojí na druhé straně sporu.

Posoudíme, jaká povinnost mohla být porušena, jak souvisí s úrazem a jaké další okolnosti měly na následek vliv. Jedna událost může mít občanskoprávní i trestněprávní důsledky současně. Jednotlivé nároky a jejich vyčíslení vysvětlujeme na stránce náhrady újmy na zdraví.

Co podepsané prohlášení kryje a co nekryje

Před závodem, na přihlášce do oddílu i u vstupu do haly se podepisuje prohlášení, že účastník jde na vlastní nebezpečí. Co takový podpis znamená, se ptají obě strany.

Předběžné vyloučení odpovědnosti za újmu na zdraví zákon nepřipouští. Konkrétní účinky prohlášení však závisí na jeho obsahu a na tom, zda jde o jednostranné oznámení, nebo ujednání.

Jednostranné oznámení, tedy cedule u vstupu nebo věta v propozicích, se řídí § 2896 občanského zákoníku: oznámí-li pořadatel nebo provozovatel, že svou povinnost k náhradě újmy vůči jiným osobám vylučuje nebo omezuje, nepřihlíží se k tomu (věta první).

Podepsané prohlášení je oproti tomu ujednání a použije se § 2898. Nepřihlíží se k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech anebo způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, a nepřihlíží se ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. Ve všech těchto případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát (§ 2898). Poslední část je u startovních formulářů podstatná: nejde jen o zdraví, ale i o poškozené vybavení.

Bezvýznamné to ale není. Učiní-li se takové oznámení ještě před vznikem újmy, může být posouzeno jako varování před nebezpečím (§ 2896 věta druhá). Text prohlášení tedy hraje roli: ne proto, že by někoho zbavoval odpovědnosti, ale proto, že ukazuje, na co byl účastník upozorněn a s čím mohl počítat.

Pro pořadatele je zásadní skutečné zajištění bezpečnosti akce. Musí přijmout opatření, která lze s ohledem na konkrétní sport, místo a předvídatelná rizika rozumně požadovat. Popis rizik ve formuláři tato opatření nenahrazuje. Pro účastníka platí, že samotný podpis předem neruší nárok na náhradu újmy na zdraví.

Hráčské a trenérské smlouvy: pracovní poměr, nebo živnost?

U profesionálních sportovců v kolektivních sportech se v praxi používají pracovní smlouvy i smlouvy pro samostatnou činnost. Specifika sportu nelze bez dalšího podřadit běžnému zaměstnaneckému vztahu. Oba režimy připouští také judikatura Nejvyššího správního soudu; rozhodující jsou konkrétní podmínky spolupráce.

Každá varianta má jiné důsledky pro odměnu, daně, pojistné, odpovědnost i ukončení spolupráce. Smlouvu proto projdeme z pohledu sportovce i klubu a vysvětlíme, co z ní pro vás vyplývá. Samotné označení smlouvy nebo přidělené IČO nestačí.

Závěry o profesionálních sportovcích nelze automaticky přenést na všechny trenéry a další pracovníky klubu. Pokud konkrétní činnost naplňuje znaky závislé práce, je potřeba respektovat pracovněprávní pravidla (§ 2 a § 3 zákoníku práce).

Podmínky je vhodné posoudit před podpisem. Vedle právního režimu řešíme zejména délku spolupráce, způsob odměňování, povinnosti při úrazu a možnosti jejího ukončení.

Disciplinární řízení, přestup a vyloučení z klubu

Kluby i svazy jsou zpravidla spolky, takže se jejich rozhodování řídí stanovami a spolkovým právem. Z něj plynou lhůty, které je potřeba hlídat, a po nich právo zaniká; není to promlčení, které by se dalo namítat později.

Vyloučení má svá pravidla ještě předtím, než padne. Neurčí-li stanovy něco jiného, může spolek vyloučit člena, který závažně porušil povinnost vyplývající z členství a v přiměřené lhůtě nezjednal nápravu ani po výzvě spolku; výzva se nevyžaduje, nelze-li porušení odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu (§ 239 odst. 1 občanského zákoníku). Rozhodnutí se vyloučenému členu doručuje (odstavec 2).

Neurčí-li stanovy jinak, může návrh na vyloučení podat písemně kterýkoli člen a uvedou se v něm okolnosti osvědčující důvod. Následující věta už ale podmínku nemá a stanovy ji vyloučit nemohou: člen, proti kterému návrh směřuje, musí mít příležitost se s ním seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je k prospěchu (§ 240 odst. 2).

Klubu i členovi se proto vyplatí projít stanovy dřív než zákon, protože určují, kdo o vyloučení rozhoduje a nakolik se od téhle procedury odchylují. Pro klub z toho plyne obrácené zadání než pro člena: rozhodnutí, které procedurou neprošlo, se dá zrušit, a spor o něj stojí čas i peníze.

Vyloučený člen může zpravidla do 15 dnů od doručení rozhodnutí písemně navrhnout jeho přezkum rozhodčí komisí spolku, případně jiným orgánem určeným stanovami (§ 241 občanského zákoníku). Vedle vnitřních orgánů existuje Národní rozhodčí soud pro sport. Ten může řešit také disciplinární spory sportovců a členů sportovních organizací, pokud je to v souladu s vnitřními předpisy a organizace o to požádá (§ 3g zákona č. 115/2001 Sb.). Samotná absence rozhodčí komise v klubu nestačí. Nejde o státní soud ani o klasický rozhodčí soud; vhodnost tohoto postupu je potřeba ověřit pro konkrétní věc.

Vyloučený člen se může domáhat neplatnosti vyloučení u soudu do tří měsíců od doručení konečného rozhodnutí spolku. Pokud rozhodnutí nebylo doručeno, lhůta se odvíjí od okamžiku, kdy se o něm dozvěděl, a zákon stanoví i nejzazší roční hranici (§ 242 občanského zákoníku). Lhůty pro vnitřní i soudní přezkum proto ověříme bez odkladu.

Jiná rozhodnutí orgánů klubu nebo svazu se napadají obdobně. Neplatnosti se u soudu může dovolat každý člen spolku i ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, ale jen pro rozpor rozhodnutí se zákonem nebo se stanovami a jen pokud se jí nelze dovolat u orgánů spolku (§ 258). Lhůta je tři měsíce ode dne, kdy jste se o rozhodnutí dozvěděli nebo dozvědět mohli, nejpozději jeden rok od jeho přijetí (§ 259).

Dvě věci, které je poctivé říct dopředu. Soud neplatnost nevysloví, došlo-li k porušení bez závažných právních následků a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany ji nevyslovit. Nevysloví ji ani tehdy, kdyby vyslovením neplatnosti bylo podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře (§ 260). A bylo-li základní členské právo porušeno závažným způsobem, může člen žádat přiměřené zadostiučinění, tedy nápravu za samotný zásah, ne za škodu (§ 261 odst. 1). Lhůta tu funguje jinak a musí se sejít dvě věci: spolek to musí namítnout a zadostiučinění současně nesmí být uplatněno včas, tedy v době stanovené pro návrh na vyslovení neplatnosti, anebo do tří měsíců od právní moci soudního rozhodnutí, kterým byl takový návrh zamítnut podle § 260 (odstavec 2). Ta druhá lhůta je dobrá zpráva: i po zamítnutí návrhu zbývají tři měsíce.

Pravidla přestupů a disciplinární řády se liší podle sportu a organizace. Nejdříve proto projdeme příslušná pravidla, napadené rozhodnutí i datum jeho doručení a navrhneme dostupný postup.